Běžíme pro první medaili

Na podzim roku 2013 jsem doprovázela svého přítele na běžeckých závodech v Ústí nad Labem. Vzpomínám si jak se rozplýval, když viděl běhat tatínky se svými dětmi.

Bylo mi jasné, jak nám kluci dorostou do věku, kdy se mohou něčeho podobného zúčastnit, nebude váhat a hned je přihlásí. Tadeáška vede ke sportu už od malička, jeho to baví, rád běhá. Navrhla jsem aby se už letos s Tadeáškem na nějaký ten závod přihlásil.

V sobotu dne 02.09.2017 jsme vyrazili do Lovosic, na Agrofert run. Výběr závodu jsem nechala na příteli, je zkušený sportovec a ví, kam syna přihlásit, aby jej zbytečně nepřetěžoval, jediná podmínka byla aby to nebylo příliš daleko od domova. 

                                                                                

  

Ráno probíhalo standartně, když jsme celý den doma, děti vstávají už v 06:00 hodin ale jakmile někam ráno chceme jet, děti se v noci budí a ráno nechtějí vstávat, no a mě se také nechtělo. Výsledkem bylo, že cesta byla trochu ve stresu, první běh se tak konal z parkoviště na místo prezence aby jsme si stihli vyzvednout startovní balíček, naštěstí nás ve frontě pustili dopředu a my to stihli.

Trochu jsme se rozkoukali a Tadeášek s taťkou nastoupil na start svého prvního závodu. On to nebyl v pravém slova smyslu závod, jednalo se o nesoutěžní běh na 200 metrů pro nejmenší děti, jehož smyslem je učit děti lásce ke sportu a pohybu jako takovému. Taťka, Tadeáška na trase doprovodil, tomu se to líbilo, úplně nejvíc jak mu podél cesty fandili a on všem celou cestu poctivě mával




V půlce trasy viděl v dálce hřiště se skluzavkou a chtěl se jít klouzat.

Po menším přemlouvání závod dokončil a dostal krásnou odměnu v podobě medaile, kterou pyšně nosil na krku.

Na klouzačku šel poté za odměnu a spojil to i s návštěvou skákacího hradu.                               

                                    

Na běhu mě překvapily ambiciozní matky, které i přesto, že se jednalo o nesoutěžní běh, běželi co jim síly stačily a děti za sebou táhli jak kus hadru, některé u toho i brečeli. Jediné čeho tím docílí je, že jejich děti budou nenávidět běh, hlavně, že byly v cíli první.

Ve stánku s občerstvením jsme si dali domácí hranolky s kuřecími stripsy, které byly vynikající, poprvé co jsem si na podobné akci koupila jídlo, které nebylo vyrobeno z mražených polotovarů a nebylo to mastné

V rámci programu byly pro děti soutěže, těch jsme se kvůli dešti neúčastnili. Domů se nám ale ještě nechtělo. V hlavě se mi zrodil nápad, o kterém jsem věděla, že se bude klukům líbit a navrhla, výlet do Prahy na výstaviště PVA EXPO v Letňanech, kde byl o víkendu Prague Car festival,  největší výstava upravených a sportovních aut. Za necelou hodinu už jsme parkovali před výstavištěm. Tuto akci mám ráda, je bezpečná, vozidla jsou jen vystavena, nejezdí. Další věc, jsou tam vozy na úrovni, žádné přilepené spoilery izolepou a podobné šílenosti, co je občas vidět.

                                                           

Kluci byly nadšení, moc se jim tam líbilo, kdybych je doslova neodtáhla, tak by tam byly ještě teď. Tadeášek se pořádně nenechal vyfotit, běhal od auta k autu a neustále nám něco ukazoval.

Nejvíc jim učarovala expozice klubu RC TRUCK Hradec Králové, kde prezentovali své úžasně propracované modely. I tatínek se nadchnul a řekl, že si s Tadeáškem jeden model také postaví, tak jsme na něj zvědavý.

Sobotu jsme si senzačně užili a já pomalu začínám vymýšlet, kam zase vyrazíme.